Lidé si na světě v průběhu svého života nejenom plní povinnosti, které mají, ale také se tu baví. To přece dá rozum, že nebudeme vést jenom docela fádní život, že nebudeme pouze přežívat a že si vždy budeme v rámci možností dělat i nějakým způsobem dobře.
K tomu, aby nám bylo v životě dobře, patří neodmyslitelně i různé záliby, kterým se věnujeme podle našich individuálních představ a pochopitelně i možností. Kdykoliv máme čas, věnujeme se něčemu, co nás těší, a není na tom vůbec nic zvláštního. Dělá to každý, kdo má aspoň trochu rozumu.
Koníčky jsou ale pochopitelně různorodé, a proto není moc pravděpodobné, že bychom měli vždy a za všech okolností stejná hobby jako ti ostatní. Jistě, nalezneme i nespočet ‚spřízněných duší‘, které si oblíbily totéž co my, ale ne vždy tomu tak je.
Někdo má prostě rád třeba ony pověstné vdolky, zatímco jiný zase holky, někdo preferuje něco, při čem má naprostý klid, jako je dejme tomu sbírání známek, pohlednic, mincí anebo klidně i čehokoliv jiného, zatímco jiný dává přednost adrenalinu, někdo se věnuje tomu, co bylo někdy koníčkem mnohých z nás, zatímco pro někoho jiného je lepší něco, v čem je klidně i naprosto jedinečný, co dost možná nedělá nikdo jiný. A zatímco někoho vyjde jeho záliba na pár korun, jiný za ni utratí třeba i celý majlant.
Každopádně je ale dobře, když má někdo takového koníčka, kterému se bez problémů věnovat může. Což bohužel často není samozřejmost. Vždyť jenom tak namátkou: kolik si užili v posledních dvou letech ti, kdo si oblíbili cestování, když se třeba jeden čas nesmělo ani do sousedního okresu, natož do ciziny? A nyní, když tu ta možnost je, si ji musí opět odpírat, protože vyšli z pandemie chudí jako kostelní myši, a jejich situaci ještě zkomplikovalo všudypřítomné zdražování?
Ale přesto bychom si měli všichni nějaké hobby najít. Protože bez toho by byl náš život hodně smutný.
