Pocit jakési svázanosti s protějškem, která nás „nutí“ dávat mu vše, čeho jsme schopní. Ale pozor! Nejde o výměnu „něco za něco“ jak si mnoho lidí myslí, kdežto o projev dobré vůle, kdy jednáme na základě svého přesvědčení a neočekáváme za to nic na oplátku. To je asi ten největší rozdíl, protože spousta vztahů je založena pouze na vděčnosti, což znamená jediné, dokud dáváš ty mně, tak já budu dávat tobě a budeme všichni spokojení a šťastní. Říkáte si, jak poznáte, jestli je váš vztah opravdovou láskou, nebo jen vděčností, která ho drží prozatím pohromadě? Úplně jednoduše. Přece se každému z vás někdy stalo, že onemocněl a nemohl dělat vše na sto procent jako dříve, a tím, i když nechtěně, zanedbával partnera. V následujících odstavcích se pokusím popsat jednotlivé city.
Vděčnost
Tento cit posouvá zamilovanost sice k trvalému vztahu, jenže namísto opravdového souznění jsme svému protějšku „pouze“ vděční, že nám poskytuje přesně to, co od života očekáváme. Jakousi jistotu finančních příjmů, a tím určitý životní standard, intimního života, ale také například výchovy dětí a tvoření úplné rodiny. Takový vztah může navenek vypadat velice idylicky, ale přitom je založen na nevyslovené smlouvě o dávání a dostávání, jak je již zmíněno v předchozím odstavci.
Láska
Někdy nazývána také jako vášeň. Přestože i zde jde o dávání, je velice odlišná od vděčnosti, jenže i přesto tyto city od sebe často lidé nedokážou rozeznat. Rozdíl je totiž v tom, že pokud jde o lásku, člověk by se pro toho druhého sice rozdal, ale neočekává nic nazpět. Nezastaví nás ani když protějšek nabízené věci nechce, klidně si počkáme, protože časem může každý změnit názor. Tento cit se také liší tím, že není sobecký, pokaždé necháme toho druhého se rozhodnout, zda o vztah stojí, či nikoliv. Dále je zde mezi partnery veliká úcta a obdiv, což v předchozím případě také chybí.
Nyní je na každém z vás, aby posoudil, který vztah je ten, který právě prožíváte.
